Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

9.5.2005 0:00 - 23.5.2005 0:00

VEDEM

Tajný časopis chlapců z terezínského ghetta.

 

 

Výstavou vzpomínáme na 60. výročí konce II. světové války.

 

Terezín je bastionová pevnost ze sklonku 18. století. Nikdy se o ni nebojovalo, byla vždy jen sídlem vojenské posádky, s věznicí a trestnicí v nedaleké Malé pevnosti.

 

V roce 1941 určili nacisté tuto starou garnizónu za shromaždiště nejprve českých a později i německých, rakouských, nizozemských, dánských, slovenských a maďarských Židů před jejich další deportací. Prošlo jich tudy na 140 000. Někteří byli v Terezíně ponecháni jen jediný den, jiní měsíce i roky.

 

Terezín byl v systému tzv. konečného řešení židovské otázky velmi specifický. K těmto specifikům patřila i ilegální kulturní činnost vězňů, utajený duchovní obsah a přesah pořadů povolených komandaturou. Sem patří, jako snad malý, ale vzácný článek kulturní mozaiky, také chlapecký časopis Vedem.

 

Na prašných půdách, ve sklepeních, v ubikacích mládeže, ale i v malém prostoru jednotlivých kavalců nezanikla tvůrčí práce. Byly to pokusy i náročná už tvorba literární, skladatelská, divadelní, kabaretní, výtvarná. Uskutečnily se stovky přednášek. I pro staré lidi, kteří neměli naději na přežití. Studovala se recitační pásma, pěvecké sbory, opery. Byl to duchovní azyl, jediná scéna, na níž zkoušky byly stejně důležité jako "premiéry".

 

Do prostoru tohoto duchovního zápasu patří také tajná výuka dětí, podněcování mládeže k samostatné tvořivé práci. Jen v tomto prostředí mohlo také vzniknout několik dětských časopisů, do nichž jejich autoři - deseti až patnáctiletí "redaktoři" - ukládali své sny a prožitky, které jinde nemohli vyprávět.

Svou koncepcí, náročností a rozsahem vyniká Vedem, časopis chlapců z "domova I" v budově L 417.

 

Terezínským ghettem prošlo na 10 500 dětí do 15 let. Byly z českých zemí, Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska, Maďarska, Slovenska a v posledních týdnech války i z jiných zemí. Nejméně 225 dětí se v ghettu narodilo. Dnes už víme, že naději na přežití měly jen ty děti, které v Terezíně zůstaly i po velké vlně transportů do Osvětimi v říjnu 1944. Těch však bylo jen 819. Byly pak osvobozeny spolu s dětmi, zavlečenými do ghetta až na rozhraní let 1944-1945 z takzvaných smíšených manželství nebo v evakuačních transportech z jiných koncentračních táborů. Všechny ostatní byly z Terezína odvlečeny povětšině do Osvětimi. Z těch přežilo jen 245. Zavražděno bylo téměř 8 000 terezínských dětí, mezi nimi na 200 kojenců i s jejich matkami.

 

Vedem založil čtrnáctiletý Petr Ginz v prosinci 1942. Přispěl tím ke vzniku samosprávy chlapeckého "domova I" v L 417 - v budově někdejší terezínské školy. Mladý "redaktor" Ginz, podporován vedoucím domova Valtrem Eisingerem, vytvořil z Vedem opravdový střed duchovního života na "Jedničce". Probudily se nečekané talenty čtrnácti až šestnáctiletých autorů zpráv, reportáží, povídek, úvah, básní, ilustrací. Jen úvodníky a ojediněle jiné příspěvky psali dospělí.

 

V životě samosprávy, a tedy i v časopise, se výrazně uplatňovali intelektuálně založení chlapci, kteří se později i podepisovali kolektivním označením Akademie. Někteří přispěvatelé také podepisovali své texty šiframi, takže dnes není vždy možné určit autory. K častým přispěvatelům "Vedem" patřili chlapci Jiří Bruml, Herbert Fischl, Beno Kaufmann, Kurt Kotouč, Rudolf Laub, Petr Lax, Leoš Marody, Zdeněk Ohrenstein (Ornest), ale dominantními autory časopisu byli jeho redaktor Petr Ginz a Hanuš Hachenburg. Ze současného pohledu vystupují do popředí reportáže, které jsou často jediným autentickým svědectvím o událostech v ghettu.

 

Vedem brzy přesáhl rámec svého původního skromnějšího cíle - být jen důvěrným listem čtyřiceti pěti chlapců. Stal se populární i mimo domov. Znaly jej významné, v ghettu vězněné osobnosti, například spisovatelé a publicisté Karel Poláček, Norbert Fried, Josef Taussig, Josef Stiassny, sociolog Bruno Zwicker, historik a básník Hans G. Adler, divadelník Gustav Schorsch. Až do července 1943 byl Vedem psán tajně na stroji v jedné kanceláři ghetta, později ručně. Vycházel v jediném exempláři každý pátek, kdy na společném večeru sami autoři předčítali své příspěvky. V celém souboru obsahuje Vedem 800 stran. Jeho poslední číslo vyšlo 30.7.1944 - záhy poté byli chlapci ve vlně podzimních transportů odvlečeni do Osvětimi a téměř všichni zavražděni. Před deportací se zachránil jen Zdeněk Taussig, protože jeho otec byl kovářem pro ghetto nepostradatelným. Tento chlapec ukryl časopis v kovárně za Magdeburskými kasárnami a po osvobození jej na koňském potahu přivezl do Prahy.

 

Pohnutá byla i poválečná historie časopisu. Pro skrytý antisemitismus československého komunistického režimu se počátkem sedmdesátých let 20. století nepodařilo vydat knihu, kterou o Vedem připravili jeho dva původní přispěvatelé - Kurt Jiří Kotouč a Zdeněk Ornest, spolu s literární historičkou PhDr. Marií Rút Křížkovou. Kniha byla zveřejněna v roce 1978 jako samizdat v deseti průklepech v edici Jana Vladislava Kvart. Oficiálně vyšla až v roce 1995 pod názvem Je mojí vlastí hradba ghett?, v anglické verzi We Are Children Just the Same, v německé verzi Ist meine Heimat der Ghettowall? Rada pro knihy se židovskou tematikou v New Yorku jí udělila prestižní Národní cenu za nejlepší publikaci o holocaustu roku 1995.

 

Časopis Vedem a uvedená kniha o něm zaznamenaly světový ohlas v tisku, rozhlase, filmu a televizi. V červnu roku 2000 vyšla v tokijském nakladatelství Šinjóron kniha Terezín kodomotači kara - načisu ni kakurete dasareta zašši (VEDEM) jori - Poselství terezínských dětí z časopisu VEDEM utajeného před nacisty. Autorka Sačiko Hajaši ve spolupráci s Kurtem Jiřím Kotoučem zde poprvé seznámila japonskou veřejnost s tvorbou vězněných terezínských dětí.

 

 

 

Vernisáž výstavy: 9. května, 17:00

 

 

Výstavu zahájí:

 

Hana Hubáčková, velvyslankyně ČR v Maďarsku

a

László Fekete, vrchní kantor židovské obce v Budapešti

 

Výstavu lze navštěvovat do 23. května.

Místo konání:

Szegfű u. 4.
1063 Budapešť
Maďarsko

Datum:

Od: 9.5.2005 0:00
Do: 23.5.2005 0:00

Organizátor:

Aranytíz Művelődési Központ


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala